V diskusi o tom, jak se vyhnout zhoršování klimatu, bylo vždy nejvyšší prioritou odstranění uhlí ze světového energetického systému.
Ve Spojených státech klesla v uplynulém desetiletí výroba elektřiny ze spalování uhlí o 40% a levnější zemní plyn je v energetickém systému konkurenceschopnější než uhlí. V ostatních částech světa však zůstává uhlí dominantním zdrojem energie.
Ambice Indie dosáhnout svých cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie přitáhla širokou mezinárodní pozornost.
Uhlí však zůstává hlavním palivem Indie pro výrobu elektřiny, což představuje polovinu komerční primární energie.
V článku "Uhlí v Indii: přizpůsobení a přechod" Rahul Tongia uvedl, že uhlí zůstane hlavním palivem v indickém energetickém průmyslu do roku 2030 a dále.
I když uhlí dominuje indickému trhu s energií, stále čelí obrovským výzvám průmyslové struktury a financí.
Kromě toho, od těžby uhlí až po konečný prodej energie spotřebitelům, je proces energetického systému složitý a neefektivní.
Uhlí je jádrem indické politiky a ekonomiky.
Indie Coal Limited (CIL), největší světová těžební společnost, poskytuje asi 85% domácí produkce uhlí v Indii.
Ústřední vláda vlastní asi tři čtvrtiny společnosti a poskytuje finančnímu sektoru výnosy vyplácením dividend a daní z produkce uhlí.
Producenti uhlí procházejí nejchudšími státy Indie a poskytují jim obrovské finanční příjmy a pracovní příležitosti.
Indická železniční společnost přepravuje většinu svého domácího uhlí a přebírá přepravu uhlí k dotaci osobní dopravy.
U elektráren daleko od dolů je přeprava uhlí často největší složkou nákladů na uhlí.
Přestože společnost Indian Coal Company Limited hraje důležitou roli v ekonomice, čelí také výzvě, kterou představuje krátká nabídka a poptávka.
Indická vláda chce více soukromých podniků na těžbu uhlí, ale hlavním problémem, kterému čelí, je získání půdy a rozšíření výrobních povolení.
Podobně tyto problémy nejsou pro společnost India Coal Ltd.
V uplynulých několika letech čelila výroba elektřiny spalující uhlí také obrovským finančním tlakům, neboť růst kapacit postupně překročil poptávku po elektřině.
Obnovitelná energie postupně nahrazuje výrobu elektřiny ze spalování uhlí, snižuje využívání uhelných elektráren a snižuje jejich ziskové marže.
Soukromé elektrárny v dětství čelí většímu tlaku. Ve srovnání se starými továrnami jsou tyto továrny obvykle efektivnější a pružnější v provozu, ale jsou v nevýhodě při získávání dodávek uhlí a podpisu kupních smluv o prodeji elektřiny ve srovnání s veřejnými továrnami. Problém může být ještě horší, než bude možné tento stav vylepšit, protože země buduje 50 gigawattový energetický projekt.
V oblasti maloobchodu je účinnost elektrárenského průmyslu stále nízká.
Distribuční společnosti na úrovni státu nakupují elektřinu z elektráren převážně prostřednictvím smluv o nákupu elektřiny a prodávají je spotřebitelům za stanovené ceny.
Ztrácí však peníze, které prodávají. Kromě toho komerční a průmysloví zákazníci platí relativně vysoké sazby na dotování rezidenčních spotřebitelů.
V současné době je spotřeba elektřiny na obyvatele v Indii jen třetinou světového průměru a milionům domácností chybí napájení.
Cílem energetické politiky je poskytovat dostupné ceny elektřiny pro všechny domácnosti.
Životní prostředí je velmi důležité, ale ve srovnání se změnou klimatu je hlavním zájmem místní znečištění ovzduší.
I když spotřeba uhlí roste, Indie by měla v souladu s Pařížskou dohodou stále plnit své národní povinnosti.
Aby se snížilo znečištění ovzduší a emise skleníkových plynů, může být realističtější zlepšit energetickou účinnost uhlím než zakázat využívání uhlí.
Neúčinnost a tuhost indického energetického systému však tuto optimalizaci ztěžuje.
Protokoly o nákupu elektřiny se zabývají veškerou elektřinou stejným způsobem, ať již stabilní nebo přerušované (obvykle z uhlí nebo obnovitelných zdrojů).
Tato rigidita zpomaluje dynamiku trhu pružné výroby elektřiny nebo skladování energie, která doplňuje obnovitelnou energii; zároveň nové a účinné uhelné elektrárny obvykle nemají přednost, protože nemají dohody o dodávkách elektřiny nebo jsou daleko od uhelných dolů, což znamená, že vyšší náklady na dopravu činí jejich elektřinu dražší než neefektivní elektrárny v blízkosti doly.
Ztráta distribučních společností navíc zabraňuje investicím do efektivnější distribuce a inteligentnějších sítí.
Celková renovace energetického systému Indie může v dlouhodobém horizontu zlepšit efektivitu a snížit emise skleníkových plynů. Motivace k takové změně však bude politickou výzvou.
